Tento další název pro vodní dýmku není jediný. Také se lze setkat s výrazy jako je vodnice, vodárko, šíša nebo také hůk, což je z anglického hookah. Názvy vcelku zajímavé, ale nás bude zajímat něco naprosto jiného. Jak asi jistě víte, vodnice se skládá z povícero částí. Jedna bez druhé nefunguje, ale pořád zůstává ustáleno, že nejdůležitější je skleněná nádoba, ve které je voda. Té se všeobecně říká váza, ale setkala jsem se také s výrazem vana. My zůstaneme u toho běžnějšího. Váza bývá většinou ze skla. Pouze výjimečně se můžete setkat s jiným materiálem, ale to jsou spíše raritní kousky. Její velikost udává také velikost celé vodní dýmky. Pokud se váza rozbije, je nutno koupit novou, ale je třeba dbát na to, aby pasovaly rozměry.

Váza mívá běžně dva otvory. Jeden přímo nahoře, odkud do ní přichází dým z tabáku a druhý otvor je určen pro šlauch, též hadici, ze které vlastně kuřák dým nasává potahováním. Všeobecně se traduje, že voda vlastně dým ochladí, a tak se dá lépe vychutnat tabákové aroma a jeho chuť. Další části dýmky zde již probírat nebudeme. Jen ve stručnosti můžeme pro neznalé říci, že do vodnice se nasadí takový komín, zvaný tělo a nahoře se na něm zapálí uhlíky. Na ně se dává alobal s dírkami, na který se ukládá tabák.

K tomu všemu lze venku použít tarbuš, který brání přístupu větru. Následuje šlauch a náustek, kterým se dým potahuje. Mimochodem, víte že zpočátku se tabák míchal s medem? V současnosti je to melasa. Váza na vodní dýmku se nemusí nijak složitě udržovat. Pokud je skleněná, jednou za čas je dobré ji omýt vlažnou vodou, a to je vše. Čištění vnitřku štětkou a popřípadě dokonce saponáty je věčným předmětem sporů. Jedni jsou zastánci vnitřní očisty, ti druzí tvrdí, že je to zbytečné a že prý to dokonce může zničit tabákový dým. Tedy, jeho chuť. Zde si musíte názor udělat sami.

Tento další název pro vodní dýmku není jediný. Také se lze setkat s výrazy jako je vodnice, vodárko, šíša nebo také hůk, což je z anglického hookah. Názvy vcelku zajímavé, ale nás bude zajímat něco naprosto jiného. Jak asi jistě víte, vodnice se skládá z povícero částí. Jedna bez druhé nefunguje, ale pořád zůstává ustáleno, že nejdůležitější je skleněná nádoba, ve které je voda. Té se všeobecně říká váza, ale setkala jsem se také s výrazem vana. My zůstaneme u toho běžnějšího. Váza bývá většinou ze skla. Pouze výjimečně se můžete setkat s jiným materiálem, ale to jsou spíše raritní kousky. Její velikost udává také velikost celé vodní dýmky. Pokud se váza rozbije, je nutno koupit novou, ale je třeba dbát na to, aby pasovaly rozměry.

Váza mívá běžně dva otvory. Jeden přímo nahoře, odkud do ní přichází dým z tabáku a druhý otvor je určen pro šlauch, též hadici, ze které vlastně kuřák dým nasává potahováním. Všeobecně se traduje, že voda vlastně dým ochladí, a tak se dá lépe vychutnat tabákové aroma a jeho chuť. Další části dýmky zde již probírat nebudeme. Jen ve stručnosti můžeme pro neznalé říci, že do vodnice se nasadí takový komín, zvaný tělo a nahoře se na něm zapálí uhlíky. Na ně se dává alobal s dírkami, na který se ukládá tabák.

K tomu všemu lze venku použít tarbuš, který brání přístupu větru. Následuje šlauch a náustek, kterým se dým potahuje. Mimochodem, víte že zpočátku se tabák míchal s medem? V současnosti je to melasa. Váza na vodní dýmku se nemusí nijak složitě udržovat. Pokud je skleněná, jednou za čas je dobré ji omýt vlažnou vodou, a to je vše. Čištění vnitřku štětkou a popřípadě dokonce saponáty je věčným předmětem sporů. Jedni jsou zastánci vnitřní očisty, ti druzí tvrdí, že je to zbytečné a že prý to dokonce může zničit tabákový dým. Tedy, jeho chuť. Zde si musíte názor udělat sami.